Úvodem bychom chtěli čtenáře
těchto stránek seznámit s pojmy „správní trestání“ a „správní
delikty“. Trestání, čili rozhodování
o vině a trestu za porušení práva, můžeme rozdělit do dvou základních skupin –
na trestání soudní a trestání správní. V souvislosti s tímto členěním
pak rozlišujeme i dvě skupiny trestného jednání – soudní delikty, neboli
trestné činy, a správní delikty.
Obecný pojem „správní
delikt“ není legálně definován, odborná literatura přiřazuje k pojmu
správní delikt protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, a za
které správní orgán ukládá trest stanovený příslušnou normou správního práva.
Správní delikty tvoří početnou skupinu různorodých činů. Jedním ze základních
členění správních deliktů je rozlišování následujících skupin protiprávního
jednání:
a)
přestupky,
b)
jiné správní delikty,
c)
správní disciplinární delikty,
d)
správní pořádkové delikty.
Nyní konkrétně
k přestupkům. Základním pramenem přestupkového práva je přestupkový
zákon – z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších právních
předpisů. Vedle přestupkového zákona jsou však normy přestupkového práva
obsaženy ve velkém množství zvláštních zákonů. Tyto zvláštní zákony upravují
přestupky na jednotlivých věcně odlišných úsecích veřejné správy, popřípadě i
odchylně upravují některé hmotněprávní a procesněprávní instituty - jde
např. o z.č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, z.č. 133/1985
Sb., o požární ochraně, z.č. 13/1993 Sb., celní zákon, z.č. 344/1992 Sb.,
o katastru nemovitostí, z.č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím a další.
Odpovědnost za
přestupek
Přestupek je definován v
§ 2 odst. 1 přestupkového zákona jako „zaviněné jednání, které porušuje nebo
ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto
nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních
právních předpisů nebo o trestný čin“.
Existují okolnosti,
které způsobují zánik trestnosti, a tedy i odpovědnosti za přestupek. Sám
přestupkový zákon uvádí dva důvody zániku trestnosti v § 20 – uplynutí času a
udělení amnestie. Důvodem zániku odpovědnosti za přestupek je pak samozřejmě i
smrt pachatele.
Skutková podstata
přestupku
Skutková podstata
přestupku je tvořena čtyřmi znaky:
Ø
Objekt přestupku – zájem chráněný zákonem, proti
němuž je protiprávní jednání pachatele přestupku namířeno.
Ø
Objektivní stránka – jednání pachatele (ať už
konání či opomenutí), jeho následek (tj. porušení nebo jen ohrožení zájmů,
které jsou objektem) a vztah příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a
následkem.
Ø
Subjekt – pachatel, čili osoba, která svým
jednáním naplnila veškeré znaky přestupku. Pachatelem přestupku může být pouze
fyzická osoba, která byla v době spáchání přestupku příčetná a dovršila
již patnáctý rok věku.
Ø
Subjektivní stránka – zavinění, přičemž k odpovědnosti
za přestupek postačí zavinění nedbalostní, pokud zákon výslovně nevyžaduje
zavinění úmyslné.
Sankce a ochranná
opatření
Za přestupek lze uložit
tyto sankce (viz § 11 přestupkového zákona):
a)
napomenutí,
b)
pokuta,
c)
zákaz činnosti,
d)
propadnutí věci.
Ochrannými opatřeními
jsou:
a)
omezující opatření (§ 17 přestupkového zákona),
b)
zabrání věci (§ 18 přestupkového zákona).
Řízení o přestupcích je
zvláštním druhem správního řízení. Přestupkový zákon je základním pramenem
přestupkového práva, upravuje ty procesní instituty, které jsou odůvodněny
zvláštní povahou přestupkového řízení. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, je ve vztahu k přestupkovému řízení
obecným právním předpisem – v přestupkovém řízení se uplatní subsidiárně,
tj. pouze tam, kde přestupkový zákon určitou otázku sám neupravuje (viz § 51
přestupkového zákona).
Pokud jde o příslušnost
správních orgánů k vedení přestupkového řízení, rozlišujeme příslušnost
věcnou a místní. Věcná příslušnost se řídí zásadou, že přestupek projednává
vždy ten správní orgán, v jehož oboru působnosti byl přestupek spáchán.
Dle § 52 přestupkového zákona jsou k projednávání přestupků příslušné obecní
úřady nebo zvláštní orgány obcí a dále též jiné správní orgány, stanoví-li tak
zvláštní zákon (celní úřady, finanční úřady atd.). Místní příslušnost se
pak řídí pravidlem zakotveným v § 55 přestupkového zákona – „k projednání
přestupku je místně příslušný orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek
spáchán“.
Přestupkové řízení se
zahajuje na základě zásady oficiality, tj. z úřední moci správního
orgánu. Výjimkou z tohoto pravidla jsou tzv. návrhové přestupky upravené v
§ 68 přestupkového zákona. Tyto přestupky může správní orgán projednat jedině
na základě včasného a kvalifikovaného návrhu přestupkem postižené osoby.
V prvostupňovém řízení platí zásada obligatorního ústního jednání, ke
kterému správní orgán přizve všechny účastníky řízení. Součástí přestupkového
řízení může být i řízení adhezní, tj. řízení o náhradě škody způsobené
přestupkem (viz § 70 přestupkového zákona). Řízení o přestupku správní orgán
ukončí vydáním prvostupňového rozhodnutí, kterým dle zjištění skutkového stavu
věci uzná obviněného z přestupku vinným nebo řízení zastaví z některého
z důvodů uvedených v § 76 přestupkového zákona.
Přestupek lze však také
projednat v řízení zkráceném, tzn. je možné bez předchozího formálního
řízení vydat rozhodnutí ve věci. Přestupkový zákon rozlišuje dvě formy
zkráceného projednání přestupku – řízení příkazní a řízení blokové.
Krom výjimek stanovených
v § 76, § 84 a
§ 92 je v podstatě každé prvostupňové rozhodnutí přezkoumatelné na základě
odvolání. Odvolání proti rozhodnutí o přestupku může k odvolacímu
orgánu podat každý účastník přestupkového řízení, rozsah odvolacího práva je
specifikován v § 81 přestupkového zákona. U meritorního rozhodnutí platí vždy
suspenzivní neboli odkladný účinek odvolání. Odvolacím orgánem je správní orgán
nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí
vydal. I odvolací řízení je uzavřeno vydáním rozhodnutí. Odvolací orgán může
svým rozhodnutím
Ø
napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a
řízení zastavit,
Ø
napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc
vrátit k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal,
Ø
napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit,
Ø
odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí
potvrdit.
Krajský úřad, odbor
vnitřních věcí a krajský živnostenský úřad zajišťuje prostřednictvím
oddělení vnitřních věcí výkon přestupkové agendy a přezkoumává rozhodnutí v
rámci řádných a mimořádných opravných prostředků ve věcech přestupků
na úseku všeobecné vnitřní správy, přestupků na úseku občanských průkazů,
přestupků na úseku cestovních dokladů občanů České republiky, přestupků na
úseku matrik, jména a příjmení, přestupků na úseku správy a ochrany
státních hranic, ostatních přestupků proti pořádku ve státní správě a přestupků
proti pořádku v územní samosprávě, přestupků proti veřejnému pořádku, přestupků
křivého vysvětlení, přestupků proti občanskému soužití, přestupků proti majetku
a ostatních přestupků spadajících do působnosti oddělení vnitřních věcí. Oddělení
krajský živnostenský úřad zajišťuje přezkum v rámci přestupkové agendy
ve své působnosti.
Rozhodnutí krajského úřadu
stejně jako kterékoli jiné rozhodnutí vydané v rámci správního řízení musí
respektovat § 68 správního řádu, tj. musí obsahovat výrok – rozhodnutí ve věci,
odůvodnění – uvedení skutečností, které byly podkladem pro rozhodnutí, a úvah,
kterými byl správní orgán veden při hodnocení důkazů, a poučení o odvolání. Zde
je nezbytné uvést, že proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat (§ 91
odst. 1 správního řádu).
